Tour terminated
Poučeni od předchozích soupeřů jsme se v obligátním počtu 5+1+1 (slovy: sedmi zbabělých) kusů sešli na šestibrankovém Tempu k ligovému utkání s obávanými S.F.O.T.
Sparťanští fanoušci na túře nás hned ze začátku utkání zatlačili a jako na výletě jsme vypadali spíše my. Obvzlášť hráč v modro-červeném dresu s číslem 16 předváděl, že rady typu: "Ty uběháte." se nedají brát vždy vážně. Přeskočím-li cca 60 minut a zhodnotím-li celý zápas již na tomto místě, pak mohu s klidným svědomím říci, že ani na konci jsme nebyli pohyblivějším týmem a naše vítězství se v podstatě zrodilo z brejků a občas důrazného bránění, občas naivnějšího zakončení hráčů S.F.O.T.
Nyní tedy k vlastnímu průběhu. Zápas rozhodlo několik okamžiků, z nichž za vyjmenování stojí náš úplně první přechod přes půli zakončený gólem, který pro údajnou (nechci spekulovat) Vácovu ruku nebyl uznán, ale mohl soupeře varovat, jakým směrem by měl upnout své defensivní síly. Poté jsme v zoufalství několikrát faulovali, z čehož soupeř vytěžil jednu žlutou kartu pro Sůšu a možnost skórovat jako první z přísně, ale nejspíše správně (opět nechci spekulovat), nařízené penalty. Exekutor však v rozhodující okamžik zavřel oči a vsadil na heslo "Co nejde silou, musí jít ještě větší silou." a trefil jen ruce Borka sebezáchovně zvednuté před hlavu. Po těchto krušných chvilkách, které ovlivnily psychiku obou zúčastněných kolektivů, přišly první branky z kopaček Petra Koubleho, u nichž mu asistoval Váca, kterého bych se nebál označit za největší posilu od příchodu právě Petra. Za oba mluví letošní individuální statistiky a Váca dává na frak i tradičním střelcům. Už jsem to několikrát říkal kapitánovi, ale chci mu tímto poděkovat i za příkladnou docházku. Teď ale zpět k utkání. Do konce prvního poločasu se již nic zajímavého nestalo, když tedy nepočítám nějaké natrefené konstrukce a příchod fanouška pěkného fotbalu, který ani nešel spát, aby nezaspal a přímo z nějakého podniku s vývěskou Non-stop přišel podpořit výkon rozhodčího. Do druhé části jsme vstupovali s jasným cílem - neinkasovat. Nevím, jak na tom byli ostatní, ale já už v té době značně šlapal vodu. Pražící slunce a měsíc pauzy od jakékoli sportovní aktivity se nutně musí někde projevit. Z toho také soupeř profitoval a několikrát nás ještě pěkně zatlačil. Nebezpečně se jevil zejména největší hráč na hřišti, který měl několikrát blízko ke skórování hlavou. Vrátili jsme se tedy k osvědčené taktice a po několika vydařených výměnách míče přidali třetí branku. Pak mi zase začalo být líto, že mám více odehraných zápasů a méně branek než ožrala Kašpi, který sliboval a sliboval a kvůli dítěti nedorazil, a nechytatelnou "prudkou" střelou levou nohou asi tak z jednoho metru jsem nedal gólmanovi šanci. Nakonec ještě Pelda vymyslel gól, když naznačil střelu tak, že i on sám snad uvěřil, že balón vypustí a místo toho našel v dobré pozici opět Vácu, který se v podobných situacích mýlí velmi zřídka.
Děkuji tedy všem, kteří se na dnešním představení podíleli a přeju nám i soupeři, ať se daří. Sieben fuer immer!