Pokračování s bodem!
Další zápas jsme odehráli s týmem Botič FC a urodila se remíza 2:2.
Na zápas jsme se scházeli dosti pomalu a minutu před výkopem jsme byli snad 4 do pole. Nakonec všichni dorazili, jak slíbili, i Wicky asi 5 minut po výkopu v klidu dokráčel, „kein stress ja“ a tak jsme byli 3 na střídání, což je ideální.
Od začátku zápasu jsme tentokrát šlapali, soupeř se spíše bránil, ale nutno uznat, že dobře. Měli jsme i nějaké šance, Wicky břevínko, já např. po odraženém balonu z rohu, ale gól nikde. Hra se vyrovnala, soupeř hrozil hlavně ze standardních situací, gól stále nikde. Poté přišla situace, kdy jeden z našich obránců (říkejme mu třeba Bernard) doběhl protihráče, vypíchl mu balon, ale nepochopitelně míč neuklidil do autu, snažil se ho ještě rozehrát, avšak špatně. Soupeř touto nabídkou nepohrdl, 0:1! Zkusili jsme pokračovat v naší hře, ale naráželi jsme většinou na tuhou, až nepoddajnou obranu soupeře. Jedna akce se však povedla, rychlá rozehrávka přes střed do strany a ideální pobídka Bernardovi před prázdnou kasu. Co myslíte, že trefil? No jooo, jistě, samozřejmě, no je to tak , velký h****! Napálil balon přímo do přesouvajícího se gólmana! No prostřídala se sestava, zkoušeli jsme stále dát gól i soupeř začal zlobit a Ráďa v kase se musel začít ohánět, hlavně při přehození jeho ruka reflexivně vytáhla jasný gól. Běžela zhruba 20. minuta a soupeř odkopl balon na naší polovinu, jeden z našich obránců (říkejme mu zase Bernard) potáhl míč do rohu a před dotírajícím hráčem odkopl slabě balon k jinému protihráči. V tu chvíli bylo na světě přečíslení 3 na 2 a soupeř nekompromisně trestal. 0:2! Bernard si šel hodit ručník na hlavu, fanoušcci byli pomalu na odchodu a my do konce poločasu už nic nedali.
Do druhé půle jsme vstoupili odhodláni s výsledkem něco udělat. A opět přišlo dobývání soupeřovi obrany a čekání soupeře na příležitost. Když už to nešlo opravdu ze všech možných stran, ujal se Koublíkův aut, který propadl po naší teči a nakonec teči gólmana až do kasy. 1:2! Šťastný gól nás povzbudil, dokonce i Bernarda chytaly útočné choutky. Z našeho náporu přišel další propadlý balón před bránu, kde tentokrát zasunul Nebi, který byl ve správný čas, tam kde měl být. 2:2! Do konce zápasu zbývalo snad deset minut a zápas se nesl v duchu „kdo z koho“, vyhrát v tu chvíli chtěli snad všichni. Přišly i šance, jak u nás, tak u soupeře, my nedali a soupeř narazil na našeho výborného Ráďu v kase. Hlavně hlavička ze standardky byla hodně nepříjemná. Avšak konec, 2:2, nikdo se ani neradoval, taková prostě plichta. Otázkou je, jestli je bod ztráta, názory po zápase se lišily, uvidíme na konci sezony. Chtěl bych ale poděkovat chlapi, že jste vůlí ve druhé půli vydolovali aspoň bod a nezlobte se na Bernarda, jemu je to fakt líto! Jo a vůbec, víte, že bydlí 7 kroků od Botiče? To se prostě zapřít nedá! AVE 7!