Zajímavý match!
V dalším zápase jsme prohráli 1:3, ale match to byl více než zajímavý!
Před zápasem jsme s údivem zjistili, že nás je akorát šest a že nám chybí brankář. Pelda si nakonec obléknul slušivé body pro brankáře a ujal se role strážce svatyně. Při rozcvičování jsme byli samá sranda. Viky při jedné střele přestřelil branku i plot, nu což, šel pro zakopnutý míč, ale záhy se začalo ozývat za plotem: "Pomoooc!" Já, Kolja a Pelda jsme přispěchali za Vikym a zjistili, že je míč v potoku a vesele si plave pryč. Plaval však na druhé straně a byl sakra daleko na to, abychom na něj dosáhli. Chvíli jsme zkoušeli míč obstřelovat přilehlou municí ve formě nahnilých jablíček, avšak bez úspěchu. V tom jsem si všimnul nedaleké chatrné lávky, přeběhl na druhou stranu a pádil po směru proudu za míčem. Našel jsem nahnilý klacek, se kterým jsem čekal, až míč připlave ke mně. Spoluhráči z druhé strany břehu ještě zásobovali potok jablíčkama, když v tom přiběhl Sůša, že začíná zápas. Byl však odkázán zpět na hřiště se vzkazem pro rozhodčího, že dokud se nevyloví míč, nic nebude. Po vylovení míče, se čekalo na hřišti, až oběhnu potok přes lávku zpět a vše mohlo začít.
Zápas jsme začali nejistě, ale soupeř neměl nijak vážné šance. Když běžela asi 3. minuta, otočil jsem si při obranném zákroku koleno. Odkulhal jsem na chvíli za lajnu a když jsem zatlačil slzy a ustaly mžitky před očima, vrátil jsem se na hřiště. Rozhodli jsme se, že budu stát vpředu a zbytek bude bránit. Soupeř vycítil šanci a s pokřikem: "Hrajeme, je jich míň, jeden je chromej," začal tlačit na pilu. První gól dostal Pelda těsně vedle sebe, po tom co Sůša dostal housle a protihráč běžel sám na bránu. Byl to asi jediný gól, který mohl chytit. Soupeř dále tlačil, ale i my měli šance. Skóre se však již do poločasu neměnilo. Těsně po začátku druhého poločasu jsme dostali na dva nula, kdy dobře tečoval protihráč přihrávku přímo mezi nohy Peldovi. My však stále hrozili z rychlých protiůtoků, ale spíše než jsme dali, dostali jsme na 3:0. Pak jsme však posledních patnáct minut soupeře pěkně zmáčkli. Viky zatáhnul míč, nahrál před bránu mně, střelu mi nedovolil zdravotní stav a tak jsem raději z první nahrál Jendovi před odkrytou bránu a bylo to 3:1. Dále jsme tlačili a měli šance na remízu, nedali jsme, bohužel! Nutno podotknout, že na to jak to bylo, jsme nehráli vůbec zle. V jednu chvíli, kdy se Sůšovi spustila krev z nosu, byla situace doslova na ručník! Ozývaly se hlasy: "Nejste náhodou 7 Zraněných"? Brzy to bude asi pravda. Na ambulanci jsme dostal ortézu a berle a rozšířil již tak početnou marodku našeho týmu. Musíme se dát nějak dohromady a odvrátit stín sestupu. Spadnout nechce nikdo! Tak snad příště ve větším a zdravějším počtu, Vítězství!