Lipodur - to je tragédie!!!
Za pěkného počasí jsme narazili na tým Lipoduru. Prohráli 4:0, ale více než výsledek na nás zanechalo silný dojem chování soupeře.
Vypadalo to, že zápas bude v pohodě. Pěkné počasí, týmy se přátelsky zdravily před zápasem na místním foru, no ale po pár minutách bylo po přátelství. Zápas byl ze začátku vyrovnaný. Za zmínku stojí smutná událost, kdy si Viky zrušil kotník a rozrostl tak naší početnou marodku. Jen co odjel kouč a zraněný brankář v jedné osobě (Ráďa), začaly se sypat góly do naší brány. Během krátké chvíle jsme prohrávali 4:0 a zápas vypadal, že je rozhodnut a v klidu se dohraje. Pak ovšem po celý zápas nejistý rozhodčí zapískal penaltu pro nás. To tak rozlítilo soupeře, že na nás vyrukoval se slovy: "Končíme se sportovním chováním?" Už vám nepřiznáme žádný aut? atd. K tomu nutno podotknout, pánové my jsme píšťalku v puse neměli! Stejně tak nechápu jejich agresivní reakce. Vedli 4:0 a do té doby se zápas hrál docela čistě. Kašpi penaltu nedal, gólman vytěsnil míč mimo branku. V tu chvíli přišly na řadu oblíbené slovní obraty soupeře: "A máte to vy čů.áci!"" Tuto reakci opět nechápu. Ještě dokonce stačil soupeř přesvědčit rozhodčího, že po dotyku jejich gólmana se při penaltě nekope roh. Trošku si to pánové popletli s házenou, ale podle jejich výrazů v obličeji a tónu mluvy, by jim snad uvěřil i známý taktik Josef Csaplár. Od této chvíle se do toho pánové opřeli a začali to pěkně brousit. Řekl jsem si, promluvím s kapitánem, který zrovna stál u mě a povídám: ,,Chlapi, vedete 4:0 tak klídek a v klidu to dokopeme ne?? Jeho reakce mě doslova šokovala, řekl: "Čů.áku!" a dal mi parádní plácačku do břicha, jeho ruka byla poznat na mém břichu ještě v odpoledních hodinách. Opět nechápu. Připadal jsem si, že jsem asi mluvil arabsky! No nic, poločas skončil a já nabádal ostatní, ať to hlavně v klidu dohrajeme a ať si dávají pozor na kapitána soupeře, který byl očividně mimo.
Soupeř se vůbec o přestávce nezchladil, nám dorazil kouč zpět z výletu a my se snažili dát nějaký ten gól. Naše snaha však byla marná. Nic nám nechtělo do branky spadnout. Někteří hráči poznali, jaké je to mluvit do dubu, vyslechli si pár nadávek, lipodur hrál stále tvrdě a rozhodčí jen blbě čuměl. Zvláštní to zápas. Ke konci dokonce vytáhl kapitán soupeře hlášku, že všichni až na gólmana jsme co? No hádejte. Překvapivě čů.áci! Tuto hlášku říkal, když šel kopat rohový kop a v podstatě jen tak, aby řeč nestála. Zvláštní! Když už to vypadalo, že bude konec, tento kapitán završil svoje úspěšné vystoupení. V obraně jsem mu odebral míč a vyrazil směrem do útoku. Připomínám, už byl téměř konec, na hřiště doputoval zrovna druhý míč a hra by se zřejmě přerušila, nehráli jsme ligu mistrů, soupeř vedl 4:0, já měl k bráně hodně daleko a na levé noze viditelnou ortézu. Vše bylo tomuto hráči šumafuk a nasadil mi přes zraněnou nohu parádní kosu ze zadu, kterou jsem už fakt ani ve snu nečekal. Při zatmění na zemi jsem ještě slyšel jeho slova: "To nebyl faul!"" Ach jo, co k tomu dodat. Snad jen díky moc milý pane, já mám obcházení doktorů moc rád! Zápas po chvíli skončil.
Závěrem bych chtěl napsat, že bez gólu nemůžeme myslet na žádné body. Šance byly, ale tentokrát nám tam prostě nespadlo nic. Snad příště, jestli vůbec bude někdo zdravej a schopnej hrát. A ještě bych podotknul, še Lipodur mě jako tým ohromně zklamal, už dlouho mě nikdo takhle nepřekvapil svým chováním a úplně nejsmutnější na tom je, že dají kapitánskou pásku, frajerovi, kterej si myslí, že myslí, že mu patří svět, všechno zná a může řezat a urážet koho chce. Ave 7.