Oblíbený seriál!
Za velmi příjemného počasí jsme nastoupili k dalšímu utkání a zbytečně ztratili všechny body. V poločase jsme vedli 1:0, nakonec však prohráli 1:3!
To účast byla velká, to jó! Čtyři lidi na střídání, na to jsme nebyli v minulých zápasech zvyklý. Zápas začal poměrně dobře, byli jsme aktivnější, přišlo pár šancí, které jsme ještě neproměnili. Soupeř se dobře rozebíral po zemi pomocí rychlých přihrávek. Paradoxně jsme dali gól po pohotovém centru Lukáše a Sůša se svojí blonďatou hlavou nemýlil! 1:0! Nutno konstatovat, že času a prostoru ve vápně měl opravdu hafo. Chtěli jsme dát druhý gól a tak zůstali aktivnější ve hře po zemi. Soupeř se spoléhal na přihrávku na hrotového útočníka, který byl o koledu širší jak my vzadu a tento hrotový bijec se buď pokusil obtočit kolem našich obránců a nebo namazat míč nabíhajícím spoluhráčům. Ani naše hra po zemi, ani zmíněná taktika soupeře do poločasu neslavila úspěch a tak jsme drželi hubený stav 1:0 i o poločasové přestávce.
O poločase to za naší lajnou vypadá, jak na mezinárodním srazu trenérů. Každý druhému kývne na jeho názor, pak řekne svůj názor a závěr žádný. No jo, to se pak není čemu divit, že většinou ve druhém poločase každý plní úplně jiné pokyny a v tomto zápase to platilo až běda!
Cíl byl tedy jasný, přidat gól a zvítězit. Hra ovšem začala postrádat týmového ducha. Někdo někomu začal vyčítat, že je dlouho na hřišti a nestřídá, někdo, že mu nepřihraje a tak začal tak trochu tým a to hlavně vpředu hrát individuálně. Soupeř hrál trpělivě, tvrdě a čekal. Vyrovnání přišlo po špatném rozehrání útoku. Ztráta míče ve středu hřiště vedla k přečíslení naší obrany a soupeř střelou bodlem k tyči rozvlnil naší síť! 1:1! To nás dosti zaskočilo a když už jsme se nadýchávali k tlaku, soupeř z uctivé vzdálenosti trefil z voleje tvrdě a přesně šibenici. Byla to životní střela, avšak tento hráč byl nepokrytý a padá na vrub Sůši. 1:2! Paradoxně nás vstřelená branka rozohnila a začali jsme předvádět náš oblíbený seriál - "Spalování tutovek, aneb nad tím co se dá spálit, zůstává rozum stát!?" A jak to tak bývá, neúspěšná hra vabank přináší góly soupeře a ten po přečíslení tři na mě a Ráďu v bráně, vstřelil třetí gól! 1:3! To už jsme pak vředu hráli ryze individuálně. Jó, občas se ozval od lajny obdiv i od pana rozhodčího, ale ten nám góly nepřinese. Opět nám chyběly centimetry, štěstí a nebo ať tomu každý říká jak chce. Na to se nikdy nehraje!
Velmi mě tato prohra mrzí, protože na vítězství jsme každopádně měli, ale to bychom museli podat týmový výkon a víc chtít. Taky bych chtěl ještě říct, že pokud nás přijde dost, nemůžeme točit střídání jak je kdo na řadě, obzvláště, když nevedeme. Tohle už jsme několikrát probírali a i si řekli, jak to bude, každej na to ale kašle a chce být na hřišti co nejdéle a to se v tomto počtu nedá. Hráč prostě musí na hřišti jezdit a jít včas střídat! Na hřiště se bude prostě chodit podle výsledku, pokud nás bude takhle hodně. Nejsilnější hráči, musí být co nejvíce vytíženi, to se nedá nic dělat a ostatní to musí pochopit. Čekám, že se k tomu určitě vyjádříte, protože o tom musíme mluvit. Příště Ave 7.