Přestává sranda!!
Náš tým, ne a ne vyhrát. Tentokrát jsme prohráli 1:4 a prodloužili šňůru bez získaného bodu na čtyři zápasy.
Začátek zápasu byl dosti vyrovnaný. Pár šancí na obou stranách, ale gól nepadl. Jak to tak bývá, při prvním gólu platila prostá matematika. Tři naši hráči útočili na dva soupeře, přihrávka na třetího se však nepovedla a následně tři hráči soupeře útočili na dva naše obránce. Soupeř se s přihrávkou moc nepáral, naši obránci ustupovali a tak hráč s míčem u nohy vytáhl ze svého arzenálu před vápnem bodlo a byla z toho pěkná šibenice. 0:1! Takovýto výsledek nám na náladě zrovna moc nepřidal. Hráli jsme však dál a hra byla zhruba vyrovnaná. Když už přišla naše vyložená šance, předvedl se v plné parádě gólman soupeře. Poločas jsme tedy skončili o gól chudší a do druhého nastoupili se změnami v taktice střídání, abychom se dostali lépe do tempa.
Běžela snad druhá minuta a Tom P. vystřelil za hranicí vápna, brankář nic neviděl přes svého obránce a přízemní střela zapadla k tyči. 1:1! Dlouho tento stav však nevydržel. Po rohovém kopu si slabší chvilku vybral Surmin, skákat se mu při centru zřejmě moc nechtělo, zato soupeři ano a tak razantní hlavičkou rozvlnil naší síť. 1:2! Náš tým nic nevzdal a snažil se vyrovnat. Tom P. si ve vápně snažil přiťuknout míč hlavou, soupeř se snažil tento míč dostat do bezpečí nohou, avšak obránce soupeře místo míče trefil hlavu našeho hráče. Rozhodčí zapískal. Všichni se domnívali, že penaltu a tak soupeř přispěchal se řvaním na rozhodčího, že náš hráč hlavu sklonil a že to nemůže být penalta. Když Tom P. zjistil, že rozhodčí zřejmě penaltu nepískne, že jen přerušil hru, ujeli mu nervy a nazval nepěkně rozhodčího. Nové pojmenování se arbitrovi vůbec nelíbilo a ocenil tento výstup červenou kartou. K tomu bych jen dodal, že pískat chodím pravidelně a tuto soutěž hraji již nějakou chvilku a pokud by se takto choval každý rozhodčí, to by na svazu rozhodně neměli o práci do pozdních večerních hodin nouzi. Nic na plat, nezbývalo než hrát 20 minut o čtyřech. Bylo však zajímavé sledovat, jak naši hráči začali dřít, rozdíl jednoho hráče znát tedy opravdu nebyl, chvílemi ba naopak. Obrana byla otevřená a tak po jednom z brejků soupeř vstřelil třetí gól, ale my měli šancí, jejda mane! Naše šance buď zlikvidoval výborně chytající gólman soupeře a nebo když už míč prošel za něj, byla to tyč! A ne jedna! Aby toho nebylo málo, dali jsme si čtvrtý gól sami. Střelu soupeře Ráďa vyrazil, ale vracející se nešťastník zápasu Surmin usměrnil toto vyražení zpět do naší brány. 1:4! My už pak pokračovali v tom, v čem jsme nejlepší a to v pálení vyložených šancí! Kdybychom tak půlku dali, vyhráli jsme asi tak 7:4.
Ale to je pořád kdyby a ale a na to se nehraje. Přestává sranda a začíná tuhý boj o nesestoupení. Jedna šňůra vždy končí a tak doufejme, že ta naše skončí už brzy! Už je čas! Příště Ave 7!