Konečně!!!
Skončila šňůra našich proher a to parádním výsledkem. 7:2 pro nás!
Pár minut před výkopem jsme se převlékali ve čtyřech, což jsme v podstatě ani nemuseli. Na poslední chvíli však dorazil Surmin a Kůča. Surmin zaskočil za našeho stálého gólmana, který se ztratil kdesi za hranicí Čech a měl na starosti úplně jiné věci, které by se dali charakterizovat slovy "dovnitř, ven". V poli jsme nastoupili v pěti, na střídání nebyl nikdo, ostatní měli zřejmě podobné povinnosti jako náš gólman. Před zápasem jsme se domluvili na jediné možné taktice a to na zabezpečené obraně.
Zápas začal a soupeř se do nás s chutí pustil. Po pár minutách nás reflexivním zákrokem podržel Surmin, nebýt toho, nevím, nevím, jak by to s náma vypadalo! S postupem času jsme začali nebezpečně hrozit z brejků. Duo Viky, Kůča zatápěli obraně soupeře čím dál tím víc. Hlavně na Vikym bylo vidět, že hra ho rozhodně v tomto zápase baví! Pral se o míče, bojoval a dokonce se i vracel a to už je na něj co říct. Jeden z brejků se ujal a vedli jsme 1:0. Soupeř byl zaskočen, jelikož před zápasem, když viděl v jakém se scházíme stavu, očekával lehčí práci. My se však dále drželi naší taktiky a to se nám opravdu vyplatilo. V poločase jsme vedli 3:0! Do druhého jsme nastoupili s odhodláním nedát soupeři sebemenší chuť na návrat do zápasu a stříleli po pěkných akcích gól za gólem. Když jsme vedli 6:0, soupeř byl na ručník. Jak dobře poznamenal Kolja, výsledek v tu dobu vypadal jako kontumační a tak jsem nezaváhal a poslal si střílenou přihrávku soupeře do malého vápna do vlastní sítě. Líto mi to bylo opravdu moc, ale vzápětí jsme dali na 7:1 a nepřipustili kosmetické úpravy skóre zápasu. Komu se však chtělo ještě upravovat, byl pan rozhodčí. Když míč neposedně poskakoval v našem vápně, jeden z hráčů soupeře zoufale zakřičel: "Ruka!" No a pan rozhodčí písknul, to bylo překvápko, pane jo! Někteří hráči soupeře dokonce říkali, ať kopneme od brány a hrajeme dál. Rozhodčí byl však proti a tak upravil skóre na 7:2.
I tak hezká výhra. Chtěl bych pochválit všech šest statečných, protože všichni hráli pro tým, bojovali jeden za druhého a odměnou je tento výsledek. Další plus určitě bylo, že jsme si zahráli super fotbal, úsměvy na našich tvářích po zápase mluvily za vše. Pokud bych měl někoho vyzdvihnout, pak by to bylo duo Viky, Kůča! Občas jen sami dva motali hezky pěkně hlavu početnější přesile. Ale ještě jednou díky všem, kdo na hřišti byl, hrál, dřel a přerušil nepěknou šňůru proher! Ave 7!