To není dobře!
V dosti důležitém zápase se Spartou Pankrác jsme prohráli 2:3. O průběhu zápasu se dozvíte dále v článku.
Sešlo se nás akorát sedm i s brankářem, takže jsme ctili číslo názvu našeho týmu. Chtěli jsme i bez některých opor samozřejmě vyhrát, taky nic jiného nám v závěru sezony nezbývá. Zápas začal a bylo po chvíli zřejmé, že gólman soupeře by mohl být slabinou. Po jednom nacvičeném autovém vhazování jsme vstřelili úvodní branku. No vstřelili, spíše očima dotlačili. Viky hodil aut na mě a já se snažil natlačen na obránce balon tečovat. Míč mě doslova líznul o tepláky a balon doputoval až do branky. 1:0! Soupeř se samozřejmě čertil, že k teči nedošlo, ale branka uznána byla. Jako přes kopírák se to samé stalo o pár minut později, ale tentokrát o žádnou teč opravdu nešlo a tak branka pro změnu neplatila. V zápase jsme byli dále aktivní, ale náskok nezvýšili. To soupeř nám začal zatápět v obraně. Nakopnuté balony na silného útočníka, který poté rozděloval míč na střely, začaly nabírat na nebezpečnosti. Při jedné takové akci jsem nepřetlačil tohoto o koledu silnějšího hráče a ten se bohužel nemýlil! Střela po zemi, k tyči, 1:1! Akce se o pár minut opakovala a ten samý hráč, opět mnou neuhlídaný skóroval podruhé. 2:1! Ráďa mi pěkně vyčinil! Nutno přiznat, že absolutně zaslouženě. Je smutné, že kapitán týmu sekunduje u obratu zápasu a vlastně u hrozby sestupu. Moje psychika byla na dně a tak jsem šel raději střídat. Poločas již takto skončil.
Do druhého jsme nastoupili plni odhodlání, že se pokusíme ještě s výsledkem něco udělat. Dlouho byl stav stále stejný, šance byly na obou stranách, ale skóre se neměnilo. Poté přišla naše ztráta míče ve středu hřiště, bylo z toho klasické přečíslení tři na jednoho a také klasický konec, branka v naší síti. 3:1! Hráli jsme dál, ale když už se narodila nějaká naše šance, ozvala se naše bolest a to proměňování šancí. Až pět minut před koncem vstřelil kontaktní gól Kolja. Nutno přiznat, že poslední zápasy hraje v dobré formě a i koncovku, ke které se dostane z obrany jen občas, zvládnul na jedničku! 3:2! V závěru jsme si vytvořili tlak a to opravdový, ale gól už prostě nepadl.
Uvidíme jak hrála naše spřízněná Morová rána, protože jen ta nás už teď může udržet v naději. Díky chlapi, že jste přišli, bojovali a opravdu se omlouvám za obě chyby, nesmírně mě to mrzí. Těžko budu pátrat v paměti, kdy jsem měl po zápase takový pocit ze svého výkonu jako dnes. Jak říká J. Bosák: "Doufejme v lepší příští!" Ave 7 na posledním zápase sezony.