Zisk nebo ztráta?
V parném dopoledni jsme s Eukaryotou prohrávali, ale nakonec jsme v závěru dokázali vyrovnat a získat bod, jehož hodnotu určí až čas. (Bez Vikyho to nejde :-((( )
Na zápas jsme se sešli v poměrně hojném počtu devíti lidí, bohužel tři plánovali pouze koučování. Omluvil se Dawe, neomluveni zůstali pánové Kouble, Vajnar a Surmík napsal v 9:00 ráno, že je ještě v Roxy... Takovýto stav je dosti neuspokojivý a vzhledem k jeho přetrvávání asi bude třeba vymyslet nějaký sazebník trestů nebo něco podobného (bohužel :-( ).
Sestava doznala oproti poslednímu zápasu dvou změn vynucených zraněními– v záloze jsem nahradil Vikyho já a v útoku hrál místo Peldy Mára. Do zápasu jsme vstoupili nebojácně i přes nepříjemnou představu 60 minut bez střídání, což při pohledu na soupeře točícího v poli devět hráčů, nebylo nic povzbuzujícího. Eukaryota sice ve svém středu měla několik šikovných hráčů, k jejich smůle se ale snažili prosadit hlavně individuálně, s čímž si naše skvělá obrana v čele s Pifem poradila. I my jsme ukázali několik světlých momentů, ale bohužel někteří jedinci (hlavně ten exot s trojkou na zádech) nedokázali trefit bránu ani z nadějných pozic. Poločasový hvizd pro nás znamenal vysvobození, neboť ve vedru síly kvapem ubývaly. Hlavní událostí o přestávce bylo Vikyho rozhodnutí nastoupit, ačkoliv dosud nevíme, co ho k tomu vedlo. Objevila se pouze útržkovitá informace, kdy prý cestou pronesl, že nastoupí až ho z naší hry budou bolet oči. Osobně si myslím, že to zas tak hrozné nebylo :o)
Vikyho příchod vyvolal v táboře Eukaryot poměrně velké obavy, komentované slovy „na tu šestku pozor“, „zajeď do něj, ten je nebezpečnej“. Do naší hry přinesl uklidnění a hlavně čerstvé síly, které se některým těžce nedostávaly. Z toho také vyplynul první gól, kdy jsem nedokázal pokrýt odražený balon a soupeř nádhernou ranou do tyče otevřel skóre. Radek mohl jen smutně zalovit v síti, protože přes chumel hráčů neměl nejmenší šanci střelu vidět. Vedoucí gól nás trochu opařil, ale poměrně rychle jsme se oklepali a měli jsme několik příležitostí vyrovnat výsledek, nejvíce asi po gólu volala Koljíkova střílená přihrávka na Máru stojícího ve vápně, která opravdu měla oči. Bohužel vyrovnání nepřinesla a museli jsme se dále snažit tvořit hru, čehož začal soupeř využívat k nebezpečným protiútokům. Většinou je ale opět řešil individuálními průniky, což jsme dokázali pokrýt. Náš tlak vygradoval, když Kašpi oznámil „slavné“ čtyři minuty do konce, Sůša pronikl po lajně, pokoušel se najít Vikyho, ale jeho přihrávku si soupeř srazil do brány a bylo vyrovnáno. V závěru už jsme si bod uhlídali, rozhodnout mohl Kolja, ale v tísni netrefil a Viky na balon nedosáhl.
Eukaryota si tak připsala již třetí remízu 1:1, my pátý bod, což je na úvod sezony více než příjemné.
Díky všem, kdo hráli a opět obzvláště Vikymu, jehož obětavost a sebezapření jsou příkladné.
Ave Zbabělci a Sparta ;-)