Je libo krušovice?!
I přes hrůzostrašný začátek utkání jsme zvládli úlohu mužstva postaveného ve vyšších patrech tabulky a zaslouženě jsme vyhráli 5:2!
Po nepovedém utkání proti Interu Ohradní jsme si chtěli spravit chuť na pivařích z Krušovic. Sešli jsme se v rozumném počtu, ač kolovaly předzápasové dohady o dvouciferném počtu hráčů. Ze zdravotních důvodů vynechal zápas Kolja, jelikož měl celý týden silné sedativa, bylo to rozumné řešení. A pak ze společenských důvodů Mára, který se pilně připravoval do ranních hodin na soupeře a poctivě do sebe ládoval jednu krušovickou desítku za druhou!;)
Před utkáním jsme si řekli, že bychom neměli po hřišti běhat jak pošuci a že si stačí rozebírat soupeřovi hráče, kteří budou při nátlaku dělat chyby. Bohužel se začátek odvíjel úplně jinak. Hned z prvního vzdáleného náznaku šance jsme vsítili úvodní gól. Postaral se o to náš probudivší střelec Sůša, bohužel se trefil do nesprávné branky.Když srazil přihrávku pivařů do naši svatyně. Já jsem si sice šel pro balón a bez problémů bych zachytil do své náruče, ale byl jsem tišší než myška, a tak mého "vyběhnutí" si Sůša nevšiml! Naštěstí jsme se z toho nepoložili a hned v zápětí dokázal své střelecké umění Viky, který ideálně zužitkoval přihrávku od Sůši. Vyrovnávací gól mi udělal velkou radost. Bohužel ta netrvala příliš dlouho. Než jsme se vzpamatovali z oslav našeho gólu, už jsme zase prohrávali, když naše obrana nechala bez povšimnutí soupeře a ten kolem mé opěrné nohy skóroval. Samozřejmě jsem zase vyskakoval jak papírový čertík. Naštěstí to byl poslední krušovický zápis.
Po druhém obdrženém gólu jsme si řekli, že takhle to nepůjde. Vzadu jsme vystřídali, pifík přišel zkonsolidovat obranu. Řekli jsme si, že na pivaře máme a začali jsme konečně hrát podle svých představ. Náš zlepšený výkon hned přinesl ovoce. Luki se dostal k balónu a vypálil velmi jedovatou střelu, která se odrazila od tyče na výborně postaveného Kašpiho a ten placírkou nezaváhal. Bylo srovnáno. Luki byl celý zápas k nezastavení. Svůj výkon ozdobil i gólově, když se prosadil po Kašpitánově přihrávce. Hlasitě jsem si oddechl, zvládli jsme otočit průběh zápasu. V tu chvíli jsem věřil, že už zápas nepustíme. Ještě více jistoty do našich řad přidal náš elitní střelec Pelda, když dostal od Kučise naservírovanou přihrávku jak na zlatém podnose a zahrál brankáři na housličky. Vedli jsme 4:2, dokonce prvního poločasu jsme se prosadili ještě jednou. Znovu se ukázal Luki, když po Vikyho přihrávce nedal golmanovi šanci. Naši tři diváci viděli napínavou první půli se 7 góly.
O přestávce jsme se opět dohodli, že nebudeme bláznit, že si budeme poctivě rozebírat soupeře. S tímto plánem jsme vstoupili do druhé 30ti minutovky. Bohužel taktika vydržela jen pár minut a naše obrana byla občas jako průchoďák. Alespoň jsem si připadal v týmu taky trošku potřebný!;) Obrázek druhé půli byl jasný. Krušovice se tlačily do útoku a my vyráželi do brejků. Bylo to nahoru a dolu, ale skóre se již nezměnilo! V jednu chvíli jsem si v duchu děkoval, že jsem koupil kopačky o číslo větší. Jenom špička mě zachránila od inkasovaného gólu, když Viky takticky hlídal obránce soupeře!(Promiň Viky,nedalo mi to!;))
Závěrem bych chtěl poděkovat všem zúčastněným. Nenechali jsme se položit, i když jsme dvakrát prohrávali. Myslím, že to byla ideální ukázka, jak bychom to neměli praktikovat v obraně a že se opravdu vyplácí hrát naši klasickou hru. Nejlepším hráčem zápasu byl v mých očích Luki, který neúnavně zakládal akce, střílel góly a u toho stihl i bránit.