Zoufalý a zoufalejší
Na letišti v Riegrových sadech nám nepomohla ani proměna Ondry, kdy místo hlasivek zapojil své epesní botičky a běhal podávat balóny a po utrápeném výkonu jsme podlehli (o)Opici 1:2.
Jak je již známo, většina našich hráčů oplývá spíše technickými schopnostmi a hra na nerovném terénu nám nesvědčí. Toto tvrzení jsme dokázali i ve slunném nedělním odpoledni, kdy nás přehrál soupeř spoléhající jen a pouze na nakopávané balony z výkopu.
Přitom vstup do utkání jsme měli vskutku pohádkový – Sůša uvolnil Peldu a ten se zblízka nemýlil. Po tomto úspěchu jsme se měli asi trochu stáhnout a snažit se útočit do otevřené obrany, protože protivník byl neškodný. Bohužel jsme se spíš hnali za zvýšením náskoku a po výkopu od brány opičáků jsem se nedohodl s Lukim, útočník soupeře uzmul balón těsně před lajnou a před brankou našel volného kamaráda, který nedal Radkovi šanci. Zbytek první půle už nabral typický scénář – naše nepřesná střela a následný nákop soupeře před naší brány, kde se tykadla Modré opice rukama nohama pokoušela překonat naší obranu.
Jsme ve druhé půli, obrázek totožný, snad jen naše střely přestaly být až na výjimky nebezpečné. Ne tak hlavičkové souboje naše obrana vs. dlouhovlasý opičák a jeho společník. Po jednom z nich Kolja neodkopl míč, k odraženému balónu se dostal „společník“ a bylo to 2:1. Na tento úder jsme odpověděli pouze Mařenovou tutovkou a nakopáváním míče po vzoru Opice, což k úspěchu „překvapivě“ nevedlo.
Suma sumárum, minulý výkon je zapomenut a doufejme, že i tento rychle zmizí z naší paměti. Doufejme že druhá a poslední letošní návštěva škváry příští týden na Junioru již bdue veselejší a předvedeme lepší výkon, případně uloupíme i nějaký ten bodík. Ave 7.