Zdraví je nade vše aneb obyčejná jedna prohra
V dalším zápase jsme narazili na Kojots United. A poprvé ve čtvrté lize jsme našli přemožitele. Prohráli jsme 2:1.
Na Pražačce nás vítalo ideální počasí. Sešli jsme se téměř v plné sestavě, chyběl jen pan novinář Koublík. Dokonce přispěchal pomoct i Kašpi, se kterým se původně nepočítalo, protože měl předtím velkej fotbal. Utkání začalo v poklidném tempu, oba týmy se soustředily na pečlivé bránění a hrálo se převážně ve středu hřiště. Sem tam se dostal jeden z týmů k propagační střele, ale větší ohrožení brány nepřicházelo. Bylo vidět, že na sebe narazili stejně kvalitní týmy. Sice jsme byli před zápasem mírným favoritem, protože výsledky Kojotů ukazovaly jejich krizi, ale na nás přišla úplně jiná sestava a s ní přišla i neočekávaná kvalita...! Budu brát vyjádření soupeře, že mají 14 registrovaných hráčů, jako fakt a nebudu s tím polemizovat, že by mohli mít hráče s neoprávněným startem a že tedy jen prostřídali téměř kompletní sestavu...!
Nicméně i přes kvalitní obranu jsme se zvládli v první půli prosadit. Když po chybě jednoho z obránců se do brejku dostal Sůša a chladnokrevně zakončil do pravého horního rohu. Po tomto gólu se hra zrychlila a začaly se množit šance na obou stranách. Ale ani jeden z týmů se prosadit do půle nedokázal. Už jsem se těšil, jak to v klidu o poločase rozebereme a řekneme si co a jak hrát, když z nenadání začalo být Michalovi špatně. Zpočátku nikdo nevěděl, co se děje, ale pak to propuklo naplno...Míšova epilepsie byla zpět a rovnou s ošklivým záchvatem. Naštěstí máme v týmu několik kvalitních zdravotníků, kteří by se neztratili ani v nemocnici Chicago Hope. Hned mu přispěchali na pomoc a udělali vše, co bylo potřeba. Zanedlouho přijela sanitka a odvezla nám Míšu do nemocnice. Nechtěně se nám protáhla přestávka do 30ti minut a po tomto zážitku, který měla většina z nás ještě dlouho v hlavě, jsme museli nastoupit do druhé půle. Chtěl bych na tomto místě pochválit Kojoty a poděkovat jim, že počkali...!Díky kluci!
Druhý poločas se v našem podání poněkud dost lišil od toho prvního. Možná to bylo i tím, že soupeř přitvrdil, ale nedokázali jsme si chodit pro rozehrávku, přihrávky létaly často do autu a naše obrana měla plné ruce a hlavně nohy práce. Bohužel jsme jednobrankové vedení neudrželi. Po rohové kopu, zůstal v našem pokutovém území úplně osamocen jeden z kojotů a takovou žvatlou poslal míč za záda gólmana. I když jsme inkasovali, pořád se nic nedělo. Stav byl jako na začátku utkání a pořád se s tím dalo něco udělat. Jenže za nedlouho po vyrovnávajícím gólu jsme ztratili při rozehrávce balón a jeden z Kojotů svou životní ránou o tyč otočil skóre. Do konce utkání jsme už bohužel srovnat nedokázali. Bylo málo času, protože neustálé soupeřovo odkopávání a absolutně unfair zdržování nám sebralo velmi cenné minuty na vyrovnání...!:( Po závěrečném hvizdu jsme se rozhodli pro kontrolu registraček, což soupeř bral s obrovskou nelibostí. Díky neustálému osočování a nadávaní se tato pětiminutová procedura protáhla na půl hodiny. Podle jejich vyjádření bylo vše v pořádku, takže uvidíme, jak rozhodnou páni na svazu.
Prohráli jsme nic se neděje. Jedno klopýtnutí nic neznamená. Nejdůležitější je, že Michal je doma a zdráv a že ho uvidíme celého usměvavého na dalším zápase, jak nám z plných fandí...! Míšo, hlavně že jsi v pořádku...!