Změna času aneb Kučo, kde jsi?
Je sobota 9 večer, zítra hrajeme první zápas sezóny proti Alkoholickému čaji a tak dávám dohromady sestavu. Po několika telefonických konzultacích s Pifem mi zůstala následující jména: Borek - Sůša, Kučis, Surma? - Váca, Viky, Vajny?, Koublík? - Pelda.
Říkám si, že to nevypadá úplně špatně, někdo z těch tří nakonec určitě dorazí a bude moct i střídat. Pak si uvědomuju, že se v noci posouvá čas o hodinu dopředu, tak těm, co na ně mám číslo, raději rozesílám SMSky, aby na to nezapomněli, a spokojen se stavem věcí celkem v klidu usínám.
Hned po probuzení a letmém pohledu na mobil mi došlo, že SMSka od Vajnyho znamená, že nebude. No co, pořád je nás ještě dost. S tímhle přesvědčením vyjíždím a cestou nabírám Vácu a Vikyho. Na Pražačku jsme dorazili zhruba v 11, tedy se čtvrthodinovou rezervou, a našli tam Borka a Peldu. Začínáme se pomalu převlíkat a po očku sledujeme cestu, jako že se na ní každou chvíli objeví někdo z trojice Kučis, Surma nebo Koublík. Když do výkopu zbývá asi 5 minut, mírně nervózní začínáme žhavit dráty. Surma nebere telefon, na SMS nereaguje - je nám jasné, že nedorazí, Koublíkovi ani nezkoušíme volat (možná proto, že na něj nemáme číslo). Zato u Kučise máme úspěch - Viky se mu dovolal. Chvilkovou úlevu však vzápětí střídá zděšení, když mu Kučis oznámil, že to v pohodě stíhá a na hřišti je už za půl hodiny. Že prý akorát vyráží z Černého mostu, takže času má habaděj. Na Vikyho připomínku, že výkop je už za 5 minut, Kučis nezazmatkoval a s klidem anglického lorda za použití jednoho peprnějšího výrazu zkoprnělému Vikymu sdělil, že druhý poločas stíhá. Následující vzrušená debata zbytku přítomného týmu se bohužel nedá publikovat - nejslušnějším slovem patrně byla „klobása“ a i v tomto případě se o slušnosti tohoto výrazu dá pochybovat.
Nezbývalo nám tedy nic jiného, než zápas začít pouze ve čtyřech v poli. Hned po rozehrání balónu, mimochodem vypůjčeného od jednoho ze sousedních mančaftů, nás soupeř zatlačil před šestnáctku (nebo spíš sedmičku). Tím ale také soupeřovy pokusy o dobytí naší svatyně končily, zejména díky spolehlivé práci celé čtyřky a jistým zákrokům gólmana. Čas od času jsme se i my pokusili zaútočit, což se nám vyplatilo ve 21. minutě. Sůša sebral u naší brány odražený míč, vyvezl ho těsně za polovinu a jelikož byl sám proti přesile, vystřelil od autové čáry a míč skončil v síti. Soupeř se sice dožadoval odpískání autu, ale rozhodčí nekompromisně ukázal na střed - 1:0 pro nás. Těsně po rozehrání se konečně objevil Kučis, takže zbytek zápasu jsme dohrávali již v plném počtu. O přestávce jsme si jako tradičně řekli, že nebudeme bláznit a budeme zodpovědně bránit, jako když jsme hráli ve čtyřech. A jako tradičně jsme to nesplnili. Téměř ihned po rozehrání házel soupeř v blízkosti naší brány aut a Viky při bránění soupeře prokázal, že je střelcem, který umí dát gól čímkoli, a bokem neomylně poslal míč do mezery mezi tyčí a Borkem. 31. minuta - 1:1. Soupeře Vikyho úspěch tak povzbudil, že nás dostal na několik minut pod tlak. Nutno podotknout, že jsme si to z velké části zavinili sami vlastními chybami a zbrklostí. Po několika menších závarech před naší bránou, které však Borek ve spolupráci s celým týmem s vyřešil, jsme hru vyrovnali a měli i několik šancí. Ujala se však pouze jedna. To když Sůša poslal v polovině druhé půle uličkou do sóla Vácu a ten chladnokrevně obstřelil brankáře. Soupeř se poté pokusil o tlak, z něhož však vytěžil pouze nastřelenou tyč.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, co se na utkání dostavili. Po minulé sezóně snad zase máme gólmana, na kterého se můžeme spolehnout (jen tak dál Borku), a hráči v poli makali na 150%, zvlášť v první půli. Ještě to chce zlepšit docházku a odnaučit Peldu výroky typu: „Než (Kučis) dorazí, tak to bude 10:0 pro soupeře. To už ani nemusí chodit!“ Sezónu jsme začali dobře, chtělo by to stejně dobře i pokračovat. Ave 7!