Kliďas je jen krycí jméno
Po dvou remízách s vedoucím GTL a pátým Istanbulem nás čekal další tým z čela, druhý Kliďas. Na zlatě se třpytící písek juniorského plácku svítilo slunce a šest statečných ukopalo cenný bod.
Sestava byla těžce kombinovaná, do brány musel Surma, protože Bořek nemohl, v obraně já s Pifem, který navíc měl v hlavě sobotní návštěvu na Strahově a tři banány v sešívané síti, přd námi operovali Sůša s Vácou a vepředu obtěžoval soupeřovu rozehrávku Pelda. To vše pod bedlivým dohledem Vikyho z lajny.
Utkání bylo zpočátku velmi opatrné, ani jeden ze soupeřů nechtěl udělat chybu, na těžkém terénu mohl být každý gól rozhodující. Průběh první půle byl hodně stereotypní – soupeř nakopával z výkopu na své hrotové útočníky a my jsme se pokoušeli spíše o kombinační postup, ale do plných to na hrbolatém terénu neslavilo úspěch. Když už to vypadalo, že se do šaten půjde bez gólu, při našem autu soupeř zapomněl na Vácu, který rychle zpracoval a bombou pod víko nedal z metru gólmanovi šanci. (Váca teď musí prát trenky, protože jak po zápase přiznal, myslel, že to půjde nad)
Do druhé půle jsme šli s touhou podržet míč vepředu a pokusit se využít otevřených okének v soupeřově obraně, ovšem to se nám nedařilo, naopak Kliďas na nás vlétl a na dlouhou dobu nás přimáčkl před Surmovu bránu a jen kvůli výborným zákrokům Surmy a nehomoucnosti svých útočníků nevyrovnal. Po deseti minutách druhé půle jsme jakžtakž vyrovnali hru a povedlo se nám ulehčit obraně a soupeř začínal být nervóznější a hádat se, zvlášť jeden expert byl trošku a la Řepka. Kliďas se poět vrátil k nakopávaným balónům a snaze využít výškové převahy, což se mu také povedlo a po autu „Řepka“ přeskočil o hlavu menšího Pifa a vyrovnal na konečných 1:1.
Vzhledem k sestavě a postavení soupeře je bod jednoznačně úspěchem, vypadá to, že bychom letos nemuseli mít starosti se záchranou.
A ještě úsměvná perlička na závěr: „Hrajte to přes toho malýho, ten moc nebrání!“ Nevím, co mi tím chtěl soupeř naznačit, zvlášť když jsem hrál obránce :D