Takhle opravdu ne, pánové!
Na neoblíbenou Zárubovku jsme se sešli ve značně poslepované sestavě, v bráně jednička Mufík, v obraně zaskočil Péťa Bureš spolu se mnou a vepředu bojoval Pelda s Wickym a Pavlem Tichým a občas se zapojil i Onďa. O moc líp to asi ani dopadnout nemohlo.
Hned první akce naznačila, že útočit bude soupeř a my se budeme hlavně bránit. No, maličko mi utekl, naštěstí nezakončil přesně. Hru se nám podařilo vyrovnat a bránili jsme zdařile, navíc obávaný šutér Wicky nečekanou střelou z půlky hřiště strhnul vedení na naší stranu. Dlouho se nám dařilo odolávat šikovným hráčům soupeře a držet těsný náskok, bohužel jsme se o něj sami připravili, Wicky tentokrát šikovně zasunul za Radka a bylo to 1:1. O půli jsme vydýchali, na rozdíl od soupeře, který neměl nouzi o šikovné hráče a hlavně fyzickou kondici díky plné střídačce.
Bohužel ani přestávka nám nepomohla a druhý poločas byl poznamenán „bleskovým“ gólem, který domácí uklidnil a ti se mohli v klidu bránit naším marným snahám o vyrovnávací gól. Navíc s postupem času se v naší obraně začala objevovat okénka, která dlouho zůstávala nevyužita, ale nakonec mufík neodolal a soupeř trestal. V úplném závěru ještě Wicky zkompletoval hattrick a tak jsme odcházeli s ještě poměrně milosrdnou porážkou 2:4...
Pokud se ale nebudeme scházet, nedají se čekat lepší výsledky, bohužel...