Záchrana? Díky, nechceme!
První letošní „sněhový“ zápas nás čekal na Albrechtické, kde jsme hráli snad poprvé. A po zápase všichni vypadali, že doufají, že snad naposledy...
V parafrázi na jméno soupeře jsme uvažovali o nadpisu Ukradené vítězství, leč nebyla by to pravda, ty dva veledůležité body jsme soupeři darovali a to způsobem vídaným tak možná u nebušických žáčků. Obrázek si můžete udělat sami z následujících řádků.
V první půli byl na zasněženém hřišti soupeř lepší, měl několik slušných náznaků šancí, ale všechny končily buď vedle nebo na jistém Mufíkovi. My jsme dlouho byli zatažení a dopředu víceméně neškodní. Když už to vypadalo, že do šatny se půjde bez gólů, rozhodčí nám mávnul aut na půlce, rychle jsme rozehráli, soupeř ohlásil střídání až ve chvíli, kdy Viky házel balón na Sůšu, ten ho rychle zpracoval a kolem obránce, reklamujícího střídání prostřelil k tyči gólmana Širáků.
O krátké pauze (mráz byl velice vlezlý) jsme si řekli, že si nic říkat nebudeme, jednak to stejně neplníme a jednak jsem to nechtěli zakřiknout. Vstup nám vyšel, soupeř patrně ještě zaskočený vedoucím gólem se dopředu moc nedostával a naopak my jsme začínali zlobit. Rapidně se začalo zhoršovat počasí, což nám vyhovovalo, protože nám stačilo dopředu nakopávat balony a hrozit z brejků. Po jednom z nich Sůša trefil tyč a pro mě nebyl problém v klidu balon zpracovat a dorazit z metru do prázdné brány. Chvíli potom začala nefalšovaná vánice, kdy rozhodčí neviděl na brankáře a ani Ráďa kolikrát netušil, jestli někdo nestřílí nebo kde je balon. Přesto se oba týmy rozhodly utkání dohrát a Širáky jako by sněhová nadílka vybudila. Najednou byli všude a z nadějných pozic ostřelovali Radkovu svatyni. S vypětím všech sil jsme se bránili než přišla desetiminutovka snů – v neděli ráno každý doufal, že se z toho snu probudí...
50.minuta střela, která se otřela o Pifa a zaplula za Káďu – 2:1
55.minuta trma-vrma - 2:2
59.minuta střela do obránce, odražený balon z deseti metrů dorazil osamocený Širák – 2:3
60.minuta Kokoti na sněhu...