6 bodů ve 3 a se Sklenářkou srovnáno
Dalším týmem, který nám přihrál jarní los, byla Sklenářka. S tou jsme z předchozích let měli bilanci jedné prohry (0:3) a jedné remízy (6:6). Naše letošní vítězství 4:1 tedy dokonale srovnává bodové zisky i skóre.
Jako vždy, když se hraje v Běchovicích, podcenili jsme čas potřebný na dopravu na místo. Jižní spojka byla, asi jako každý pátek, zablokována nehodou v nejužším možném místě, z čehož vznikla kolona stojících aut, která se jen velmi pomalu rozjížděla a to i po sedmé hodině večerní, kdy už jsou obvykle všichni rekreanti na chalupách. Na místo tedy naše plechovkářská část dorazila oklikou podle navigace po oficiálním začátku, avšak naštěstí stále v rámci čekací doby. Kdo se tedy převlékl nejrychleji, hrál v základu.
V prvních minutách hry se oba týmy přetahovaly o míč ve středním pásmu nebo u postranních čar a oba brankáři tak měli čas vychutnávat Máchovu romantiku májového večera. Pak jsme převzali iniciativu, Nebi se prodral z boku, ale místo střely zkoušel najít někoho lépe postaveného, což soupeři zblokovali. Po tomto varování hned udeřilo, z druhé strany šel sám Viky a když už to vypadalo, že také prováhal správný moment, prudkou střelou nám zajistil vedení. Vedoucí gól nás bohužel moc neuklidnil a naopak probral hráče Sklenářky, kteří měli až do poločasu hru víceméně pod kontrolou a po chybě Sůši dokázal volný útočník srovnat skóre.
O poločase jsme se shodli, že musíme lépe bránit a nechat soupeře tvořit, to nám prý sedí víc. Někteří si nejspíš pamatují poslední vzájemný zápas, kdy jsme po poločase dostali první gól, otevřeli obranu a začali po hřišti bezradně pobíhat (hodí se přirovnání jako nudle v bandasce) a následně jsme dostali ještě další dva a z Běchovic jsme odjížděli zoufalí. Tentokrát to bylo jako přes kopírák, ovšem ještě zrcadlově – po rychlém brejku mě Nebi našel parádní křižnou přihrávkou, já jsem zavřel oči, gólman naštěstí roztáhl nohy a bylo to 2:1. A hned za další dvě minuty se nám podařilo rozložit soupeře dokonale – Mák potáhl balón, našel mě v rohu a naběhl si před bránu, kam s sebou stáhnul všechny protihráče, a volný Wiky se na vápně mohl brankáře zeptat, kam to chce. Zápas už byl skoro rozhodnutý, hráči Sklenářky rozhození a tak zbýval čas na komické vložky, z nichž tři rozhodně stojí za zmínku. Nejprve Pif nechal promluvit svou ďábelskou levačku a gólman soupeře doteď neví, jaktože to neskončilo gólem. Za chvíli další jedovka, tentokrát Surma pravou, ovšem ani poté se síť nerozvlnila. A předvést se chtěl i Radek, nejprve před vápnem zahrál rukou a při následném trestném kopu byl u míče dřív než střílející hráč a hodně se divil, proč rozhodčí nechává rozehrání opakovat. Po této zábavě už zbývalo jen uzavřít účet – rozhodčí pustil sporný souboj na půlce (trochu jsem ho strčil), Sůša nejprve nastřelil brankáře a z dorážky trefil prázdnou bránu.
Po nervózním úvodu jsme si tedy nakonec odvezli z nehostinného plácku v Běchovicích plný počet bodů a spokojen tak může být nejen strašný lesa pán Pif, ale i celá jeho družina, Hynek, Vilém a Jarmila.
Pozn. red.: autorství článku je matoucí a hlavní podíl na popisu zápasu má Kučis