Drama v závěru jsme si mohli odpustit
V časném sobotním ránu jsme v neúplné sestavě vyválčili další dva body za vítězství nad Blue Flame 5:3!!! I bez mufíka to jde :-DDD
Dnešní utkání pro nás začalo nepříjemným překvapením, kdy jsme v devět hodin zjistili, že místo původně plánovaných 12:30 hrajeme od 10:00. Takže v devět ráno mi Kolja na ICQ psal, že Pif nemůže probudit Sůšu se Surmou... Nakonec vše dobře dopadlo, sice naše auto „trošku“ bloudilo, ale v 9:58 se před námi znenadání zjevilo hřiště. Sestava čítala přesně šest mužů – v bráně Surma, před ním Pif s Koljou, na hrotu Pelda a mezi nimi operovali Viky se Sůšou. Já jsem zaujal roli strategického pozorovatele, neboť ještě ráno mi nebylo nic moc a i teplotu jsem naměřil.
Utkání začalo vzájemným oťukáváním, které po pěti minutách ukončil Peldu šourákem, který gólman soupeře podcenil a vedli jsme 1:0. Soupeř se na dostřel naší branky dostal jen párkrát, ale všechno buď pochytal Surma nebo šlo vedle. Asi ve 20.minutě došlo ke kuriózní situaci, kdy Pif obešel hostujícího brankáře (chytal jim hráč z pole), který ho přidržel, dosti nepřesný rozhodčí zapískal faul, ale Pif z posledních sil vystřelil a balón skončil v bráně. Rozhodčí gól uznal, proti čemuž Blue Flame zpočátku protestovali, než jim došlo, že lepší 0:2 než dohrávat ve čtyřech... Třetí gól ještě do poločasu přidal Viky, takže „do šaten“ se šlo vesele.
O přestávce jsme si řekli, že musíme střílet, neboť soupeřův brankář, co ho netrefilo, nechytil. Soupeř se skoro do krve pohádal, takže druhý poločas měl být jen nutností. Zpočátku to také tak vypadalo, bohužel v 15.minutě přišla Vikyho krátká přihrávka, soupeřův útočník byl u míče dřív než Jarda a nádhernou (životní) ránou přímo do šibenice prostřelil Surmu. Tento gól nás zmobilizoval, přidali jsme plyn a následovala jedna šance za druhou. K naší smůle v drtivé většině byly k vidění variace na téma, jak nedat dva na jednoho, sám na brankáře, dva na gólmana, tři na gólmana... Ujaly se pouze Vikyho lob z půlky hřiště, když zkušeně pohledem zjistil, že brankář stál daleko před svou svatyní a nedal mu šanci a Sůšova střela po pěkném hlavičkovém ťukesu Pelda – Viky – 5:1. Po této brance se kluci zeptali, kolik zbývá a když jsem jim řekl oznámil, že čtyři minuty, asi si mysleli, že se to udělá samo. Kupodivu neudělalo, naopak individuální chyby, kdyby jsme místo odkopnutí balonu zkoušeli kličkovat před vlastní bránou, znamenali snížení soupeře na 5:3 a pořádné nervy. Ještě v poslední minutě soupeř trefil tyč a na brankové čáře musel odvracet Pif.
Závěrem bych chtěl ocenit výkon celému týmu, obzvláště Vikyho s Peldou, kteří dohrávali se sebezapřením a pochroumanými kotníky.